Doma a bez bolesti s charitní péčí Iris

Projekt Charity Pelhřimov podpořen ve Velké výzvě nadačního fondu 2024.

Děkujeme všem dárcům ❤️

Ze Závěrečné zprávy projektu: "Nadační příspěvek v celkové výši 21.800,- Kč jsme použili na provozní a mzdové náklady spojené s poskytováním služby Domácí hospicová péče Iris (DHP), konkrétně pokryl část lednových mezd lékařů a pomohl financovat nákup léků a zdravotnických pomůcek. Granty od nadací a nadačních fondů se významně podílejí na dofinancování běžného provozu DHP a dávají nám možnost službu dále rozvíjet a poskytovat ji tak, jak to podle našeho názoru lze nejlépe. Zároveň pomáhají zajistit našim pracovníkům větší finanční jistotu, která nebývá právě předností pracovních příležitostí v neziskovém sektoru. Díky zdrojům, jako jsou nadační příspěvky, si naše organizace může zachovat alespoň částečnou zaměstnavatelskou konkurenceschopnost."

Pohled sestřičky z DHP Iris na péči a pečující

V naší práci se setkáváme s různými lidmi, rodinami, pečujícími a pacienty. Na příkladech čtyř namátkou vybraných domácností bych chtěla popsat rozdíly, jaké vídáme.

V první z nich šlo o dlouhodobou péči a pečující byla dcera, která pečovala sama. Vše bylo jen na ní. Zpočátku ji občas vystřídal partner, jak se ale postupně tatínkův stav horšil, zůstala na péči sama. I když nás mají pečující na telefonu 24 hodin denně 7 dní v týdnu, nejvíce práce je na nich. Často od nich ovšem slýcháme, že právě už jen vědomí toho, že se v případě potřeby mají kam obrátit, je uklidňuje.

V další rodině nebyla naše péče nijak dlouhá, ale o to intenzivnější. U klienta jsme byli téměř denně, jeho stav se rychle horšil. Pečující byla manželka, které pomáhaly dcery. Do péče se zapojovali i jejich manželé. Bylo vidět, jak všichni drží při sobě a jsou si navzájem oporou.

Ve třetí rodině jsme doprovázeli paní, o niž pečovala hlavně dcera. Ve stejném domě bydlel i syn klientky s manželkou. Dcera měla s postupným horšením stavu velké obavy, že péči o maminku nezvládne. Nechtěla se ale vzdát a vydržela pečovat až do samého závěru. Syn klientky měl náročné zaměstnání, a na péči se proto podílet nemohl, zajišťoval ale například nákupy apod.

V poslední vybrané rodině pečovala manželka, sama seniorka. Syn bydlel mimo obec a občas zajišťoval nákupy léků a odvoz pečující k lékaři. Manželé žili společně v malém bytečku, vše spolu zvládali, i když občas s vypětím všech sil pečující manželky. Paní manžela dopečovala doma do samého závěru. Byla velmi ráda za naši pomoc a nás těšilo, že muž mohl odejít v klidu po boku své ženy.

Nezřídka se stává, že naše spolupráce přeroste v přátelství a naši pečující nás třeba i několik let po odchodu jejich blízkého navštěvují nebo posílají dopisy a drobné upomínkové dárečky. Velmi si toho vážíme a je to pro nás nejlepší zpětná vazba. Víme, že naše práce má smysl a opravdu pomáhá!

• Dosah projektu:

cca šest desítek klientů ročně + tým Domácí hospicové péče Iris.

Příběh:

Blížilo se druhé výročí odchodu její maminky, když se paní Ludmila rozhodla podělit o svůj příběh, aby ukázala, jak moc může domácí hospicová péče pomoci. I když její vyprávění oživuje bolestné vzpomínky, Lída je plná vděčnosti za to, že mohla mít svou maminku do poslední chvíle doma.

S láskou vzpomíná na svou rodinu, která vždy držela pohromadě. Všichni žili blízko sebe v jedné vesnici a denně se navštěvovali. Prarodiče hráli důležitou roli v životě vnoučat a byli pro rodinu oporou. V roce 2013 se však začaly objevovat zdravotní problémy. Lídina maminka musela začít používat francouzské hole. Jejímu muži, Lídinutatínkovi, pak objevili nádor v čelisti, na který v krátké době zemřel. Maminka zůstala na rodině závislá, ale i přes bolestnou ztrátu si zachovala silnou vůli žít.

V roce 2019 došlo k dalšímu zvratu, když maminka zkolabovala kvůli otravě krve a přišla o nohu. Lékaři předpovídali, že nepřežije, ale ona se překvapivě zotavila a vrátila se domů. I s jednou nohou se snažila zvládat co nejvíc věcí sama, ale v posledních týdnech života začala být zmatená a smutná. Nakonec jí diagnostikovali nádor v hlavě, což byla zpráva, která rodinu šokovala.

Lída byla rozhodnutá postarat se o maminku doma, čemuž výrazně pomohla podpora jejího

zaměstnavatele a pomoc charitního týmu. Přestěhovala maminku k sobě a společně s týmem domácí hospicové péče se o ni láskyplně starala. Maminka byla vděčná, že ji nenechali v nemocnici, kde se cítila izolovaná. V polovině května 2022, obklopena svými blízkými, maminka tiše zemřela. I přes veškerou sílu, kterou Lída prokázala, sama sebe pokládá za „sraba“ ve srovnání s matkou, která byla vždy tou silnější. Proto dcera připisuje týmu Domácí hospicové péče Iris zásluhy nejen za odbornou pomoc, ale také

za psychickou oporu, kterou jí poskytl.

Pro Lídu byla domácí péče důležitá hlavně proto, že by po zkušenostech s odchodem tatínka nesnesla pomyšlení, že je její maminka sama v nemocnici. Utěšuje ji vědomí, že takto mohla strávit poslední dny života obklopená těmi, které milovala. „Celá rodina si uvědomila, jak moc pro nás tým z domácího hospice udělal,“ říká Lída s vděčností, která v ní přetrvává dodnes.

Celý příběh je na webu Charity: https://pelhrimov.charita.cz/aktualne/mrzi-me-ze-jsme-nemohli- doprat-domaci-peci-i-tatkovi-rika-lida/